Jak se (ne)hádat a komunikovat?

Ať se snažíte, jak se snažíte…. Občas se stane, že někdo zmáčkne váš pomyslný červený knoflík, ztratíte svůj klid, vzedmou se ve vás emoce a zničehonic se ocitnete uprostřed hádky.

Konstruktivní výměna názorů není od věci, ale jakmile se začnete navzájem obviňovat (co kdo kdy udělal nebo neudělal), urážet se nebo zraňovat tak už je to o „ničem“. Jen ztráta energie, která vás dostane maximálně tak do slepé uličky. Aspoň jeden z dvojice musí vzít rozum do hrsti, zabojovat se svými emocemi a zvrátit „ničící“ nikam nevedoucí diskuzi do diskuze „tvořivé“ vstříc lepší budoucnosti.

1. Nejdříve uklidněte sebe sama. Můžete odejít a o samotě se uklidnit nebo najít polehčující okolnosti pro chování druhého.

Naučte se poznávat vlastní emoce, buďte si vědomi toho, co v daném okamžiku cítíte. Se svými city nakládejte tak, aby odpovídaly situaci. Uvědomte si vlastní náladu. Myšlenky s ní spojené, ať jsou nestranné a neposuzující.

Někdy můžete mít pocit, že není správné se tak či onak cítit nebo si přikazujete přestat myslet daným způsobem. Větší svobodu vám ale dá přiznání jako „aha, tak tohle je vztek co cítím“. Jakmile se naučíte svou emoci pojmenovat, tak už zbývá jen malinký krůček k tomu, abyste jste byli schopni danou emoci neprojevit a dokonce se jí mohli zbavit.

Snadněji se rozzlobíte, když už jste byli předem něčím podrážděni nebo vyprovokováni. Všechen stres vyvolává adrenokortikální podráždění a snižuje práh pro vznik vzteku. Když při výměně názorů u vás dojde k tzv. „unesení emocemi“, tak se může stát, že váš vztek nebo úzkost budou neobyčejně intenzivní. Právě spousta malých podnětů ve vás může vyvolat největší zuřivost. Vyhýbejte se řešení výtek, hádek, nesrovnalostí ve chvílích, kdy jste podráždění nebo napnutí.  Snažte se ovládnout myšlenky, které ve vás výbuchy vzteku vyvolávají.

Je to jen myšlenka a myšlenka se dá změnit. L. Hay

V příjemném prostředí, kde vás nemůže nic podráždit počkejte, až fyziologická adrenalinová reakce odezní a vy se zklidníte. To znamená – při hádce opusťte na nějakou dobu bojiště.

Najděte si nějaké rozptýlení, něčím se zaměstnejte a zastavte ten kolotoč nepřátelských myšlenek. Rozptýlení má na vaši náladu velký vliv.

Každý cit má svou nepopiratelnou hodnotu a význam, proto své emoce nepotlačujte, jen se snažte o jejich vyrovnanost. Umění uklidnit a utěšit sám sebe je pro život velmi důležité.

Nejhůře se ovládá hněv. Musíte ho udržet v přiměřených mezích, které odpovídají situaci. Jedna z nejúčinnějších metod je přehodnocení situace pozitivnějším způsobem. Zmírněte zlobu soucitem nebo alespoň otevřenou myslí. Tím zastavíte vzestup vznikajícího vzteku. Polehčující okolnosti umožňují události přehodnotit (vždyť on spěchal, má trému, má starosti v práci…)

Bohužel to funguje jen při mírnějším rozčilení. Vzteku a zlosti se můžete zbavit, když si uvědomíte uklidňující fakta dříve, než začnete jednat pod jejich vlivem. Při silnějším  prožívání emocí dochází k přechodnému snížení kognitivních schopností – prostě, když jste pod „vlivem“ nedokážete nestranně myslet.

Třeba vám pomůže uvědomit si, že univerzální příčinou hněvu je pocit ohrožení. Je to ohrožení, co zrovna cítíte? Je reálné?  Je to opravdu tak nebo si „myslím, že on si myslí“? Nemusí se jednat o přímé fyzické nebezpečí, ale spíše jde o pocit symbolického ohrožení sebevědomí nebo důstojnosti.

Podtrženo sečteno: Důležité je naučit se uklidnit sám sebe (i svého partnera).  Dát se rychle do kupy ze „zaplavení“ emocemi. Zaplavení emocemi nejčastěji vyvolají negativní myšlenky o partnerovi. Nenechte se těmito myšlenkami rozčílit, odolejte pokušení nechat se jimi ovládnout a cítit se ublíženě. Užitečnější je zkusit tyto myšlenky zachytit a ovládnout je. Jen tak se můžete uvolnit z jejich moci. Sledujte je, uvědomte si, že jim nemusíte věřit a vzpomeňte si na něco co je zpochybňuje. 

Myšlenka vyvolá pocit, který přijmete. Pokud si to myslet nebudete, ten pocit nikdy nevznikne. Změňte myšlenku a pocit prostě zmizí. L. Hay

2. Vůbec není od věci, pokusit se uklidnit rozzlobeného (partnera). Snažte se zmírnit napětí, projevte empatii s jeho city a jeho situací. Naslouchejte jeho názorům – pokuste se, i přes svůj hněv naslouchat, co se vám snaží sdělit. Vnímejte jeho smířlivá gesta a reagujte na ně. Odolávejte přirozené touze bránit se výtkám – pomůže vám právě empatie (schopnost vcítit se do situace druhého). Své vlastní city musíte nejprve ztišit do té míry, abyste byli vůbec schopní vnímat. Teprve pak můžete se svým protějškem plně cítit.

3. Při diskuzi zůstávejte u původního tématu – nevytahujte na světlo staré záležitosti a pochybení.

4.  Veďte spor čestně. V čestné komunikace není místo pro vyhrožování, napadání, ani urážky. Její pravidla nepřipouští žádnou formu obranného chování (výmluvy, popírání zodpovědnosti, protiútok apod.).

5. Ignorujte nepřátelské nebo negativní výroky (protivný tón, případné urážky…) a pokuste se soustředit na hlavní sdělení. Negativitu partnera považujte pouze za projev závažnosti, kterou přikládá diskutovanému problému a za jeho žádost o vaši soustředěnou pozornost. Nezapomínejte, že emoce jsou nakažlivé. Jeden na druhého přenášíte a jeden od druhého získáváte své nálady.

6. Udržujte rozhovor/hádku na úrovni určité stížnosti. Vyjadřujte se bez přehnaně obranného postoje. Nedovolte, aby hádka přerostla v osobní urážky a napadání. Pro stížnosti/výtky používejte pravidlo XYZ: Když si udělal X, měla jsem z toho pocit Y. Byla bych raději  kdybys udělal Z.

Dobrý způsob pro zmírnění napětí v hádce je dát partnerovi najevo, že jste ochotni vidět věci i z jeho úhlu pohledu a přiznat jeho názoru určitou platnost, přestože s ním celkově nesouhlasíte.  Jiným postupem je přijmout zodpovědnost a přiznat svou chybu, pokud jste nějakou učinili.

Na závěr pamatujte, že dobrá nálada vám umožní myslet pružněji a v souvislostech. Udržujte si svou dobrou náladu a nenechte si ji kazit. Pak pro vás bude o hodně snazší nacházet řešení problémů.